Z ošklivého káčátka, labuť

29. prosince 2011 v 0:07 | Avery |  Avery
Středa. 22.říjen 1997, na svět přišlo jedno malé uplakané děvčátko. Vyrůstalo s blonďatýma lokýnkama, milující rodinou, plna dětské fantazie. Žila ze snů, které večer, když šla spát, proměnila ve skutečnost. Toulala se zákoutími, nejtajnějšími uličkami, zakázanými místy, lesem i loukou, vodou i ohněm, vzduchem i podzemím. Na tváři vždy jenom úsměv. Roztomilost. Ošklivé káčátko. Tak trochu naivní, tak trochu svrhlé, tak trochu nedoceněné. Ukecaná, jen neměla komu své výplody vysvětlit, nikdo tu nebyl aby ji pochopil. Nejčastěji ji někdo našel v pokojíku, zady ke dveřím. Hrála si sama. Se sebou. Se svým hlasem a myšlenkou na dokonalý svět. Kdokoli kdo jen pootevřel dveře byl prohlášen za nevychovance a byl zavržen pohledem, z kterého by i slepci bylo jasné, že ji právě vyrušil z jejího světa a poslal ji zpátky do té bolestivé reality. Byla stydlivá, ale vyřídilku měla. Postupem času se blonďaté, lesklé, hladké vlásky ztmavily do jakési hnědé. Už to nebylo to naivní blonďaté děvčátko, už to nebyla holčička s úsměvem na tváři, za jakých koli okolností. Už tu nebyli ani výlety do fantazie. Zbyla tu po ní jen matná vzpomínka. Před zrcadlem teď stála brunetka, menšího vzrůstu, pořád nedokonale naivní a tak trochu zavržená. Už nemohla utíkat. Nemohla. Neměla síly na to, aby utekla, daleko, do snové fantazie, z kruté reality. Musela začít bojovat. Být tím, kým chtěla být. Malými, načervenými rty vyšla polohlase věta:"Chci vyrůst!". Ale proč ? Snad pro to, že už nechtěla být to všem pro smích, ošklivé káčátko? Proč? Protože, se snad chtěla stát labutí? Ale na tom se holčičko musí makat, sakra makat. Naivně si myslela, že to přijde samo. Naivně si pokládala malichernosti za důležité. Naivně se nechala vtáhnout do reality. Pak spadla, hluboko. Natloukla si. Pořádně. Ale to ji na vzdory nezastavilo. Posílilo ji to. Dokázala vše na co si ukázala. Hrála na kytaru, tančila. Po dlouhém a úporném boji, vyhrála. Vyhrála svojí čest, ověřila si svoji vůli. Dělala to pro sebe. Jen s malým kouskem záliby v tom, jak jí druzí budou závidět. Hlavní bylo, že to nevzdala. Že se zvedla a bojovala! Nezapoměň a vyhraješ.

Připadáte si v koncích? Tak si pamatujte. Každé dno je dost tvrdé, ale zároveň průžné na to, abychom se od něho dokázali co nejlépe odrazit. Neříkám, že to bude lehká cesta, kterou zvládnete v krátkém časovém úseku. Jen tvrdím, že když budete bojovat proto, co chcece, dokážete to!

Omlouvám se za poněkud dlouhý článek, ale měla jsem takovou chuť to napsat. Chtěla jsem se motivovat.I vás.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chantal Chantal | Web | 29. prosince 2011 v 8:02 | Reagovat

Krása :))

2 Ajul@ Ajul@ | Web | 29. prosince 2011 v 9:45 | Reagovat

moc pěkný :)

3 Bonnie* Bonnie* | Web | 29. prosince 2011 v 11:12 | Reagovat

hezky napsané)

4 the-skinniest-bitch the-skinniest-bitch | Web | 29. prosince 2011 v 11:13 | Reagovat

Dkěuju !

5 lightenka lightenka | Web | 29. prosince 2011 v 11:38 | Reagovat

každé ráno je nový začátek. ! a je to nádherně napsané..

6 Candy Candy | Web | 29. prosince 2011 v 11:47 | Reagovat

Je to úžasně napsané ... V některých kouscích článku mám pocit , jako bys popisovala i mě .. :)) :D

7 Lulu Lulu | Web | 29. prosince 2011 v 14:01 | Reagovat

krásne! ďakujem!

8 Sophia Sophia | Web | 29. prosince 2011 v 16:14 | Reagovat

Děkuju za dokonalý článek :*

9 natalinka natalinka | Web | 29. prosince 2011 v 16:18 | Reagovat

nádhera!nemám slov! ps. holky, kdo chcete zpřátelit, napište mi odkaz na váš web do mých komentíků na mém novém blogu -- - http://pro-ana-natalinka.blog.cz    ještě tam moc nic nemám, dnes jsem začala.

10 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 15:48 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama